Kolik stojí živý přenos a co cenu ovlivňuje

„Kolik to bude stát?” je první otázka skoro každé poptávky. A upřímně — odpověď „záleží na tom” je sice pravdivá, ale nikomu nepomůže. Tak si to pojďme rozebrat: na čem to záleží a proč se dvě akce se stejným počtem hostů můžou lišit v ceně na dvojnásobek.

Živé vysílání děláme od 15 000 Kč. Za to odvysíláme kratší akci s jednou kamerou tam, kde je použitelný internet a kam se dá dojet. Jednodušší sportovní akce se 3–4 kamerami a dvouhodinovým přenosem začíná na 35 000 Kč.

Mezi tím je široké pásmo a rozhoduje o něm pár věcí.

1. Kolik kamer

Nejsilnější položka celé kalkulace. Každý úhel navíc znamená další signál do režie a delší stavbu.

• Jedna kamera. Tiskovka, přednáška, zasedání. Řečník a jeho prezentace, nic víc není potřeba.
• Dvě až tři. Standard pro konferenci. Celek, detail řečníka, záběr na publikum. Nikdo se nechce půl dne koukat na jeden úhel.
• Čtyři a víc. Galavečery, koncerty, sport. Tam, kde se děje víc věcí naráz a přepínání je půlka zážitku.

Víc kamer ale automaticky neznamená víc lidí. Používáme i robotické PTZ kamery, které umí řečníka sledovat samy — díky AI trackování zvládne jeden operátor klidně dvě. U konference, kde se řečník pohybuje po pódiu a jinak se toho moc neděje, to šetří peníze a přitom to na výsledku není poznat. U sportu, kde se rozhoduje ve zlomku vteřiny, chceme za kamerou člověka.

Nevíte, kolik jich potřebujete? Nevadí. Popište nám akci a poznáme to za vás.

2. Jak dlouho to trvá

Tady je jeden háček, který překvapí skoro každého: neplatí se jen vysílací čas. Ke každé akci patří příjezd, stavba, kalibrace, zkouška — a po konci balení. U celodenní konference jsme na místě běžně dvě až tři hodiny předtím, než se rozsvítí první kamera.

Proto vyjde pětihodinová akce dráž než dvouhodinová, ale ne dvaapůlkrát. Stavíme v obou případech skoro to samé.

3. Kam se jede

Praha, Brno, Ostrava, nebo rovnou do zahraničí — doprava techniky a čas štábu na cestě se do ceny promítnou vždycky.

Roli hraje i samotný sál. Jestli se dá zaparkovat u vchodu, nebo se všechno nosí přes půl budovy. Jak daleko je to k pódiu. Kde se dá složit režie. Většinou to poznáme z fotek, u větších akcí zajedeme na obhlídku.

4. Internet

Nejčastěji podceněná položka ze všech. Wi-Fi pro hosty na přenos nestačí — ve chvíli, kdy se do ní připojí dvě stě lidí s telefony, jde přenos k zemi jako první.

Proto se vždycky ptáme na konkrétní připojení. A když použitelné není — nebo si jím nikdo není jistý — řešíme to satelitem nebo mobilními daty operátora. Je to položka navíc. Pořád ale levnější než akce, která se nepovede.

5. Co všechno k tomu chcete

Tady se cena rozjíždí nejvíc, protože možností je hodně:

• Zvuk. Kolik mikrofonů je potřeba a jestli je v sále zvukař, na kterého se napojíme, nebo ozvučení řešíme celé my. Diskuse pro šest lidí u stolu je jiná práce než jeden řečník s klopákem.
• Světlo. Nasvícení pódia a scény. Kamera potřebuje víc světla než lidské oko — sál, který vypadá naživo skvěle, může na obraze působit mdle a plocho.
• Replay. Opakovaný záběr na sporný moment nebo na hezkou akci. Chce vlastního člověka.
• Grafika v přímém přenosu. Skóre, jména, časy — živě, jak se mění.
• Dronové záběry. Nadhled, který ze stativu nedostanete.
• Grafika na míru. Znělky, přechody, hudba, efekty. Vlastní vizuál celé akce.
• Vzdálení řečníci. Zoom, Teams nebo Google Meet do vysílání není „pustit hovor na plátno” — je to další signál, který musí sedět obrazem i zvukem.

Nic z toho nemá pevnou cenu a schválně to tak necháváme. Jiná práce je jméno a skóre v rohu obrazovky, jiná kompletní grafický balík se znělkami. Počítá se to ke konkrétní akci.

Proč vozíme všechno dvakrát

A teď to, co v nabídce jako samostatnou položku nenajdete, protože ho nepočítáme zvlášť.

Máme s sebou zálohu úplně všeho. Kamery a objektivy. Druhou režii i střihový pult. Dvě nezávislé internetové linky, mezi kterými se dá přepnout za běhu. Zvuk, napájení, paralelní nahrávání.

Není to opatrnost od stolu. Za ty roky nás zradilo tolik věcí, že bez zálohy prostě nevyjedeme. Technika se rozbíjí v nejhorší možnou chvíli — to není pesimismus, to je zkušenost. Rozdíl je jen v tom, jestli u toho máte druhý kus, nebo stojíte na place a vysvětlujete klientovi, že dnes nevysíláme.

Budeme upřímní: mít všechno dvakrát je pro nás dost drahé. Nakoupit to, vozit to, udržovat to. Je to jeden z důvodů, proč nejsme nejlevnější na trhu.

Ale živý přenos má jednu nepříjemnou vlastnost — jde jednou. Není zítra, není druhý pokus. A když si nás někdo najme, chce jistotu, ne slevu.

Až budete porovnávat nabídky, zeptejte se na tohle i jinde. Odpověď vám o dodavateli řekne docela dost.

A co záznam?

Domlouváme ho předem. Někdo si chce odvézt disk hned na místě, jinému stačí sestřih za týden — a je to rozdíl v ceně i v tom, co si na akci vezmeme. Řekněte nám dopředu, co potřebujete, a napíšeme to do nabídky.

Ať už se domluvíme jakkoli, paralelní nahrávání běží vždycky. I kdyby v půlce spadla celá síť, akce je nahraná.

Proč nedáváme rozpětí

„Od 15 do 80 tisíc” je odpověď, se kterou se rozpočet plánovat nedá. Radši se zeptáme na čtyři věci — co pořádáte, kde, kdy a jak dlouho to potrvá — a do dvou pracovních dnů pošleme konkrétní číslo. Víte, co je v ceně, dřív než cokoliv podepíšete.

Nejdražší přenos je totiž ten, který se musí opakovat. A hned druhý nejdražší je ten, u kterého se v půlce zjistí, že za původní cenu nešlo udělat to, co jste čekali.